Fantasy & ScienceFiction

Dan Simmons: Terror

původně F&SF CZ 1/2008, autorem recenze je Jiří Popiolek

---

Podobenství o bestii zvané člověk

Dan Simmons proplouvá mezi rozličnými žánry jako ryba mezi korálovými útesy. Po rozmáchlé a v mnohém revoluční dvojdílné space opeře Ílion - Olymp se opět vrátil ke svým kořenům (vzpomeňme jeho románovou prvotinu, hororovou Píseň Kálí) a výsledkem je Terror, jedna z nejzajímavějších a nejkvalitnějších knih stojících na pomezí mainstreamu a fantastiky, jaké byly v posledních letech napsány.

Výchozím motivem Simmonsova rozsáhlého, k hororu inklinujícího textu je tragický osud zmizelé Franklinovy polární expedice z poloviny devatenáctého století. Výprava měla za úkol objevit takzvanou „severozápadní cestu", tedy místo nad severoamerickým kontinentem, jímž by se dalo proplout z Atlantického oceánu do Tichého. Tuto skutečnou historickou událost, dodnes opředenou mnoha nejasnostmi a záhadami, využil autor jako základní kámen pro vybudování mrazivou atmosférou prodchnutého monumentálního díla, jež způsobem vyprávění a víceméně veškerými použitými formálními prostředky přímo navazuje na nejlepší tradice realistické soudobé prózy.

Kolektivním hrdinou románu jsou posádky dvou lodí, Terroru a Erebu, které společně tvořily Franklinovu expedici. Po více než roce, kdy zamrzly zhruba na sedmdesátém stupni severní šířky v ledu blízko Země krále Williama, a jediným pohybem, který vykonávají, je driftování, jež je ale točí pořád dokola; po mnoha měsících úporného mrazu v průměru kolem čtyřiceti stupňů pod nulou; po měsících polární noci, kdy neviděly slunce; na ně začínají doléhat první příznaky rezignace a prozatím nesmělých snah o vzpouru. Když se k tomu připočte zoufalá situace s docházejícím uhlím, a především konzervovanými potravinami, které se vlivem špatné sterilizace hromadně kazí, počínající kurděje, rozpadající se lodě a nejistota, jestli s přicházejícím jarem moře tentokrát rozmrzne, nebo opět ne, a pokud ano, nakolik budou lodě schopny plout, začíná být situace kritická.

A do toho všeho se kolem plíží přízračná bestie podobná obřímu lednímu medvědovi, nehmotná, nezranitelná, nepochopitelná noční můra, jež se objevila v reálném světě, proti níž není obrany a která posádky obou plavidel postupně nemilosrdně třídí...

Jak už jsem napsal, Simmons zvolil formu vyprávění typickou pro realistické romány devatenáctého století, a vyplatilo se mu to. Ústřední dějovou linii ukotvenou pevně v lineárně plynoucím čase prokládá všemožnými flashbacky jednotlivých postav, díky nimž je schopen zdokumentovat snad každou myslitelnou událost, ale především na nich snadno prezentuje postupný vývoj svých hrdinů a jejich různou schopnost reagovat na mezní podmínky, v nichž se ocitli (nejvíce pak je tato metoda úspěšná u kapitána Croziera, velitele Terroru, urputného Ira, který se rozhodne za každou cenu vzepřít osudu a přežít, ale také u doktora Goodsira, muže se slabou tělesnou konstitucí, který v sobě nakonec objeví netušené možnosti, nebo poručíka Irvinga, lehkomyslného mladíka, jemuž změní náhled na svět až tajemstvími opředená Eskymačka s vytrženým jazykem, Mlčenlivá dáma). Sám autor až na výjimky, jimiž jsou například deníkové úryvky doktora Goodsira, vystupuje z pozice neutrálního vypravěče, který však neváhá vstoupit do mysli svých hrdinů, ale činí tak systematicky, podle pravidel - každá kapitola má v centru děje jednu konkrétní osobu. Postavy jsou zároveň vykresleny velice živě a uvěřitelně, a protože mají realistický základ ve skutečných lidech, kteří se opravdu s Franklinovou expedicí plavili, hranice mezi pravdou a fikcí je prakticky nezřetelná. Uvěřitelnost příběhu - i jeho fantastické roviny - tak maximálně roste a veškerý nadpřirozený děs, jemuž hrdinové čelí, nabývá o to hrůznějších rozměrů.

Simmons si zároveň nesmírně zakládá na detailech vycházejících z historických faktů, jeho kniha v mnohém připomíná dokumentární formou psaný cestopis, a i to pak přispívá k realističnosti vyznění. Život na lodích, kdejaká jejich součást, rozmístění jednotlivých palub, rozpisy hlídek, kdo na kterém místě stál a co dělal, jeho oblečení, ale i několikastránkové popisy operací a zranění členů posádky či bičování odsouzenců, všechno je tu předestřeno a rozpitváno do nejmenších podrobností tak, že výsledný obraz pochmurného života lidí uvězněných ledem na krajně nehostinném místě je nesmírně plastický. Je přitom až malý zázrak, jak při všech těchto odbočkách a popisech dokázal Simmons udržet čtenářovu pozornost pevně přikovanou k textu. I to je nezvratný důkaz jeho vypravěčského mistrovství.

O to působivější pak jsou všechny „atmosférické" či přímo akční pasáže, a to jak ty realistické - zima, noc, mráz, přízračné stíny ledovců, pach nemytých těl, sténání nemocných a umírajících, čadící lampy, které osvětlují stísněné lodní útroby - tak ty fantastické. Z nich se pak jednoznačným králem stala kultivovaným a bohatým jazykem ozdobená scéna mrazivého silvestrovského karnevalu, jenž se postupně promění v makabrózní masakr, jakási vědomá pocta klasikovi hororového žánru té doby, Edgaru Allanu Poeovi. (Bílá obluda se přesunula do fialové komnaty. Muži v ní ječeli a prchali na všechny strany, kleli a strkali se, někteří už i tam rozřezávali stěny, místo aby se pokoušeli o útěk dlouhým labyrintem různobarevných komnat; Crozier odstrčil několik námořníků a snažil se je následovat. Hořely už obě stěny ebenové komnaty. Ozývaly se další ječivé výkřiky a kolem Croziera proběhl jakýsi muž - z kostýmu harlekýna, z velšské paruky i z vlasů za ním vlály plameny jako žluté hedvábné fábory... Terror)

Terror je ale přes to všechno stále především svědectvím doby, brutálním, nemilosrdným odsouzením krátkozrakosti a jakési nabubřelosti, které jsou schopny poslat na smrt tolik lidí. Je to ale zároveň komorní příběh o jednom velkém lidském selhání, které mělo nakonec pro všechny zúčastněné katastrofální následky. Tou osobou, na jejíž bedra padá zodpovědnost za osudnou blamáž především, je sám sir John Franklin. Právě on je typickým představitelem tehdejší společnosti, personifikací kastovního aristokratického systému, kde titul znamená víc než opravdové schopnosti. On sám, bezesporu dobrý člověk s místy až komickými libůstkami, avšak mimořádný slaboch a neschopný velitel pevně zakořeněný v předsudcích a krátkozrakém škatulkování, přivedl obě lodě svými chybnými rozhodnutími do neřešitelné situace a odsoudil je k zániku. Tato postava, ač v podstatě v příběhu okrajová, je klíčovým katalyzátorem děje a nositelem jednoho ze základních poselství románu - dobré úmysly, prostředky, konexe a snaha nestačí, pokud člověk přecení síly a nedisponuje tím nejpodstatnějším, zdravým rozumem a instinktem.

Zároveň je Terror příběh o hranicích lidských možností a touze přežít, která je v každém z nás, o tom, jakou přítěží je pro nás ve chvíli, kdy se dostaneme do přímé konfrontace s nelítostnou přírodou, civilizace, jež nás všemožně zhýčkala a vtloukla nám do hlavy, že díky ní jsme nezranitelní. A o tom, že jedinou možností, jak v takové situaci přežít, je zkusit se znovu k přírodě vrátit (a pochopit bestii jako její zosobněný symbol na tomto místě, bránící se jakémukoli necitlivému zásahu zvenčí) a harmonickému soužití s ní, přijmout pravidla hry a přizpůsobit se - tak jak se to povedlo eskymáckým kmenům.

Na druhou stranu ale člověk podle Simmonse nikdy nesmí zapomenout ani na svou lidskou stránku, protože pak se z něj stane nemyslící a zrůdná bestie daleko horší než ta, s níž měli členové expedice co do činění. S postupem času veškeré hororové nadpřirozeno z Terroru téměř mizí a zůstává jen lidské zlo v nejčistší koncentrované podobě. Polární zákon džungle, který na první pohled fandí těm nejbezohlednějším. Tu nejhorší hrůzu si lidé totiž dokážou připravit sami a nepotřebují k tomu žádnou nadpřirozenou bytost zvenčí.

Terror je ze všech těchto důvodů výjimečný a mimořádný hororový počin, který jak formou, tak obsahem výrazně přesahuje žánrové hranice a svým dokumentárním stylem a realističností má velkou šanci oslovit daleko širší čtenářskou obec než jen ty, co propadli fantastice jako takové.

Dan Simmons

Terror

překlad Pavel Medek, obálka Erich Lessing

vydal BB art, Praha 2007, 648 stran, 399 Kč